1. Stížnost k OSN (k Úřadu Vysokého komisaře pro lidská práva)

Stížnost na existenci "hrubého porušení lidských práv" vyplývající z následujících tvrzených porušení ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ze strany Belgie:

1. Mimořádně závažných porušení "spravedlivého procesu", které je v rozporu s čl. 2 (3) Paktu o občanských a politických právech;
2. Porušení práv uvedených v čl. 2 (3), 5 (1), 7 a 9 (1) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;
3. Přičemž porušení uvedená v předcházejících v bodech (i) a (ii) způsobená extrémně nespravedlivými belgickými rozsudky typu „zaplať a jdi“ se „přelévají“ do jiných členských států EU než Belgie prostřednictvím použití nařízení EU Brusel I bis 39-40 a 46-49, což vede k "zamoření společného prostoru spravedlnosti EU" těmito rozsudky.

Kumulativní účinek porušení uvedených v bodech (i) a (ii) splňuje podmínku "takové závažnosti, kdy uvedená porušení nemohou již být považována za porušení spadající výlučně do vnitrostátní jurisdikce Belgie". Výše uvedená porušení existují od roku 2007, kdy byly zavedeny rozsudky typu "zaplať a jdi" a řízení o "krátkých rozpravách" podle článku 735 belgického soudního řádu. Skutečnost, že tato porušení jsou obzvláště nelidské nebo ponižující povahy v období pandemie COVID-19 vyplývá ze skutečnosti, že jsou záměrně uplatňována na osoby, které jsou mimo svůj domov déle než 8 pracovních dnů, což v roce 2020 a 2021 je obvykle dáno skutečností, že onemocněli potenciálně smrtelnou chorobou COVID-19.

2. Stížnost k Radě Evropy

Stížnost popisuje možná porušení Evropské úmluvy o lidských právech tzv. rozsudky typu „zaplať a jdi“ podle článku 735 belgického soudního řádu (řízení o krátkých rozpravách), jež jsou obecně i v popsaném konkrétním případě v rozporu s čl. 6 (1) EÚLP.

Koncepce občanskoprávního řízení "krátké rozpravy" podle čl. 735 belgického soudního řádu jako taková nesplňuje náležitosti stanovené v čl. 6 (1) EÚLP, protože umožňuje vydávání zcela nespravedlivých rozsudků typu "zaplať a jdi": to je rozsudek, ve kterém belgické soudy nezkoumají naplnění procesních podmínek pro vydání rozsudku, mezinárodní pravomoc soudu, rozhodné právo, existenci platného hmotně-právního právního základu pro rozsudek, důkazy atd. a žalobci tak mohou získat od belgických soudů nebo alespoň od Bruselského nizozemsko-mluvícího soudu prvního stupně rozsudek, který není de facto založen na žádných právních pravidlech, pokud žalobci splní dvě podmínky: zaplatí soudní poplatky a podaří se jim zjistit okamžik, kdy žalovaný není přítomen ve svém obydlí, například z důvodu nemoci (jako je COVID-19) po dobu více než 10 kalendářních dnů.

Procedura "krátkých debat" podle čl. 735 belgického soudního řádu, která vede k rozsudkům typu "zaplať a jdi" s vysokou pravděpodobností nesplňuje významný počet náležitostí spravedlivého procesu podle čl. 6 (1) EÚLP (jak se zdá procedura "krátkých rozprav" a rozsudky typu "zaplať a jdi“ nesplňuje cca 30 náležitostí spravedlivého procesu podle čl. 6 (1) EÚLP se zdá. Například řízení podle čl. 735 belgického soudního řádu a z toho vyplývající rozsudky typu "zaplať a jdi" nesplňují následující požadavky spravedlivého procesu podle čl. 6 (1) EÚLP:

1. Nezajišťuje "praktické a účinné" právo na přístup k soudu.
2. Žalovaní nejsou řádně informováni o řízeních, která se jich týkají.
3. Porušuje požadavek, aby oznámení řízení nemohlo být ponecháno zcela na uvážení pouze jedné strany sporu, a nezajišťuje zvláštní péči ze strany orgánů, aby bylo zajištěno dodržování práva na přístup k soudu.
4. Nerespektuje požadavek kontradiktorního řízení.
5. Neposkytuje nárok na "ústní slyšení", které by bylo oznámeno žalovanému v dostatečném předstihu, aby se na něj mohl připravit, a to v jazyce, kterému rozumí a je schopen učinit opatření.
6. Nezajišťuje spravedlivé a veřejné slyšení v přiměřené lhůtě a ukládá povinnost, kterou by žalovaní mohli splnit.
7. Porušuje zásadu rovnosti zbraní.
8. Nezajišťuje, aby se práva osob podle vnitrostátních právních předpisů neomezovala na pouhou naději na přiznání práva a aby skutečné udělení tohoto práva nezáviselo na zcela diskrečním a nepřiměřeném rozhodnutí orgánů.
9. Nezajišťuje, aby žalovaný znal všechny předložené důkazy nebo a mohl uplatnit připomínky za účelem možnosti působení na následné rozhodnutí soudu.

Atd.

Žádná procedura respektující čl. 6 (1) EÚLP nemůže být založena na "překvapení". Jedním ze základních požadavků čl. 6 (1) EÚLP je, aby soudní řízení sloužila "právní jistotě", "předvídatelnosti" a řádnému výkonu spravedlnosti, což však není případ řízení o "krátkých rozpravách" a výsledného rozsudku typu "zaplať a jdi". Vzhledem k tomu, že belgické rozsudky typu "zaplať a jdi" mohou být v podstatě automaticky uznávány v jiných členských státech EU (nařízení Brusel I bis), mohou narušit uplatňování Evropské úmluvy o lidských právech, konkrétně její čl. 6 (1), ve všech členských státech Evropské unie.

3. Stížnost k Evropské komisi

Stížnost popisuje tvrzená porušení řady ustanovení práva EU soudní procedurou "krátkých rozprav" podle čl. 735 a násl. Belgického soudního řádu a z toho vyplývajících rozsudků typu „zaplať a jdi“. Tato procedura a uvedené rozsudky porušují nařízení EU Brusel I bis, nařízení Řím I a služební řád EU č. 31. Z přiložené stížnosti vyplývá, že v rámci krátkých rozprav podle belgického soudního řádu mohou belgické soudy vydat rozsudky "zaplať a jdi" za následujících protiprávních podmínek:

1. Bez ohledu na překážku „lis pendens“ (překážka věci projednávané) podle nařízení EU Brusel I bis v situaci, kdy stejný případ mezi stejnými českými stranami byl a stále se děje u českého krajského soudu (odvolání proti rozsudku prvního stupně).
2. Bez ohledu na procesní podmínky (doručení žaloby a časové stanovení jednání) stanovené belgickým právem.
3. Bez ohledu na hmotněprávní podmínky stanovené hmotným právem (v rámci "krátkých rozprav" musí být věc právně "jednoduchá", zatímco právně složité hmotně-právní otázky v proceduře "krátkých rozprav" řešeny být nemohou, což je však porušováno).
4. Bez určení rozhodného práva, na němž by byl založen nárok žalobce obsažený v jeho žalobě a poté ve vydaném rozsudku.
5. Bez určení právního základu žalovaného nároku podle platné smlouvy nebo jiného aktu, na němž by byl založen nárok žalobce v jeho žalobě a poté ve vydaném rozsudku.
6. Bez posuzování í téměř jakýchkoli důkazů, na nichž by údajné tvrzení žalobců mohlo být založeno.